Je smutné, v jak velké míře neustále ubývá svobody. Ještě smutnější je to, že lidem to vůbec nevadí. Každý den co sleduji zprávy, tak každá druhá reportáž řeší další zásahy státu do suverenity jednotlivce nebo rodiny. Mezi přáteli mě považují skoro za anarchistu, toho kdo se hádá, když jde o svobodu. Ale pro mne jsou anarchisti právě ti ostatní, co se snaží omezit mou svobodu. Já nejsem proti společnosti, nejsem vyhraněný ani proti komukoliv, ale pokud mě někdo narušuje mé soukromí a omezuje mou svobodu, tak tento člověk určitě mým spojencem nebude.

Smutné. Nedemokratické. Nesvobodné.
Zakozovat kouřit soukromníkům na jejich pozemcích považuju za nedemokratické. Když uvážím, že stát v minulých letech povolil kouření na nezastřešených zastávkách. Ten zákon je špatný, žádný být neměl a pokud ano, tak ten co zakazuje kouření na náměstích, pěších zónách a nástupištích. Stačí si projít základní lidská práva. Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého. Proto pro mmě není akceptovatelný tento zákon, kdy umožňuje lidem otravovat nekuřáky na zastávkách, hlavních rušných pěších zónách (ulicích, kde se kouři nemůžete vyhnout), náměstích, parcích, trzích apod. Ale na druhou stranu si hraje stát na ochranářského soudruha, který zakazuje kouření v prostoru, kam nikdo nemusí chodit...

Po dvou letech jsem opět zavítal do krásného města Kroměříž. Tentokrát jsem vyrazil z Hulína po cyklostezce, těch pár kroků nás jen posílí. Cestou jsem navštívil obec Bílany, zakousl svačinu a hurá do města. Prvním cílem byla Biskupská mincovna. Zde je pěkně popsaná historie mincovnictví na Kroměřížsku, ale i v Českých zemí. Mají zde velmi povedenou expozici prvních mincí (antika, Řecko apod.) doprovázenou ilustracemi ve formě humorného komixu. Návštěvníci se podívají i do staré parní vodárny. Koho trochu zajímá mincovnictví, hurá sem...